O vydání románu se rok po Kafkově smrti zasloužil jeho přítel Max Brod. Dílo sugestivně zachycuje marný boj jedince s byrokratickým systémem. Ústřední roli v románu zaujímá postupný přerod osobnosti Josefa K, který pod tíhou událostí ztrácí veškeré naděje na spravedlnost.
Autor: Franz Kafka
První vydání: 1925
Žánr: román
V den svých 30. narozenin je bankovní prokurista Josef K. navštíven dvěma muži, které do té doby nikdy neviděl. Ti mu přicházejí sdělit, že je zatčen a obžalován. Josef K. se však od mužů nedozvídá, proč je zatčen a z čeho je obžalován. Paradoxně je i přes své „zatčení“ ponechán na svobodě, a událost proto nebere příliš vážně, jelikož se domnívá, že se stal obětí omylu. K vysvětlení však nedochází, a události naopak začínají nabírat rychlý spád.
Nedlouho po svém „zatčení“ je K. vyrozuměn, že se první vyšetřování v jeho procesu bude konat v neděli v jednom činžovním domě. K. nejdříve razantně odmítá, že by se do domu dostavil, jelikož si je zcela jistý, že se nijak neprovinil. Nakonec se ale rozmyslí a na místo se dostaví. Ihned při příchodu je K. velmi překvapen, že dům, ve kterém má soud sídlit, není nijak označen. Nikde navíc není ani uvedeno, ve kterém patře či za kterými dveřmi se bude vyšetřování odehrávat. Při samotném jednání soudu se K. snaží bránit, avšak marně. Nejen, že se stále nedozvídá, z čeho je vlastně obžalován, ale začíná si i uvědomovat, že moc, se kterou je nucen bojovat, je mnohem silnější, než očekával.
Od prvního slyšení (vyšetřování) žije K. po jistou dobu relativně normálním a klidným životem. Další podivnost se odehraje v den, kdy zůstane déle v práci. V místnosti, která slouží jako sklad, zaslechne neurčitý hluk, a vejde proto dovnitř. V temném prostoru, osvětleném pouze jedinou svíčkou, nalezne tři muže. Ptá se jich, co v místnosti dělají a od dvou z nich se mu dostává odpovědi, že mají od třetího muže dostat výprask, protože si na ně K. stěžoval u vyšetřujícího soudce. K. náhle poznává, že se jedná o ty samé muže, kteří ho v den jeho 30. narozenin přišli „zatknout“. Tím však bizarnost události nekončí. Druhého dne, když K. spíše jen ze zvědavosti dveře komory znovu otevře, spatří úplně stejný výjev jako předchozího dne.
Po nedlouhé době za Josefem přijíždí jeho strýc, který se o procesu dozvěděl. Vyčítá mu, že událostmi špiní jméno celé rodiny, a proto ho přivádí k advokátu Huldovi. Při návštěvě advokáta se Josef seznámí s jeho ošetřovatelkou, se kterou prožije i krátký milostný poměr. Advokát souhlasí, že bude Josefa zastupovat, vyžaduje však, aby mu plně důvěřoval a sám v procesu nijak nevystupoval.
S postupujícím časem začínají nejistota a všechny otázky kolem zatčení, obžaloby a procesu Josefa K. unavovat a on začíná pociťovat obavy a úzkost. Spojí se proto s Titorellim, který pracuje jako soudní malíř. K. doufá, že mu Titorelli, který soudní úředníky zná, pomůže všechny nejasnosti rozplést a proces ukončit. Titorelli mu však pouze popisuje, jak beznadějný boj se soudem vede. Mimo jiné mu též řekne, že šance na jeho zproštění obžaloby jsou prakticky nulové, jelikož o výsledku procesu nerozhoduje nikdo jiný než sami soudci. Následně proto K. vypoví i advokáta Hulda.
O několik dalších dní později je Josef K. ředitelem banky požádán, aby provedl jednoho významného italského klienta městem. Klient má údajně na prohlídku města velmi málo času, a proto si nepřeje vidět vše, nýbrž chce zhlédnout především velechrám. K. na Itala čeká podle domluvy, k chrámu však nikdo nepřichází. Nakonec ale přece jen K. nezůstává sám. V chrámu se setkává s kazatelem, který mu řekne, že je vězeňským kaplanem, jenž je s jeho probíhajícím procesem podrobně seznámen. Kaplan překvapenému Josefovi dále sděluje, že se pro něj proces nevyvíjí velmi příznivě a že ani výsledek procesu pravděpodobně pro Josefa nebude osvobozující.
Pro K. jsou jsou události čím dál tím více zničující. Začíná litovat každé minuty, kterou promarnil, místo aby se svému procesu ustavičně věnoval. V mysli se mu dokonce začínají objevovat i úvahy, že je možná skutečně něčím vinen a zatčení, obvinění ani soud tedy nejsou zcela neopodstatněné.
V předvečer 31. narozenin Josefa K., jeden rok od jeho zatčení, k němu opět přicházejí dva muži. V ten okamžiku již zcela rezignovaný K. nevyvíjí žádný odpor a s naprostou samozřejmostí s nimi z bytu odchází. Muži Josefa přivádějí do lomu, kde má být popraven. Tam se mezi sebou muži domlouvají, kdo poslední krok vykoná. Josefa posadí na zem, opřou ho o kámen a chystají se vykonat rozsudek. Jeden muž chytí jeho krk a druhý mu se slovy „Jako pes!“ zabodne řeznický nůž do srdce, kde s ním dvakrát otočí.
Bibliografický údaj: KAFKA, Franz. Proces. 2. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 275 s.