Povídkový soubor, v nemž hraje ústřední roli vykreslení atmosféry, nikoli samotný příběh. Povídky se znaky existencialismu reflektující lidskou osamělost a smrt. Hrdiny jsou lidé stiženi těžkými životními zkušenostmi, které silně ovlivňují jejich pohled na svět.

Stejně jako Havířská balada Marie Majerové jsou i Lidé na křižovatce Marie Pujmanové někdy označováni za román sociální, jindy socialisticko-realistický. Důraz je kladen na postavu dělníka a kritiku kapitalistické honby za ziskem.

Baladicky laděná románová kronika Vladislava Vančury je mimo jiné charakteristická svým ojedinělým jazykovým rázem. Prolínání běžných slov, archaismů a výrazů knižních v díle se středověkým námětem…

Jedno z nejemotivnějších českých dramat vyslovuje dobové obavy z rostoucího fašistického nebezpečí a válečného ohrožení. Dílo je též charakteristické střetem mužského a ženského pohledu na svět. Závěrečná gradace příběhu je dokladem neopakovatelného Čapkova tvůrčího velikánství.

Psychologická novela o lidské touze po životě a svobodě kontrastující s chladnokrevnou manipulací s lidským nitrem. Neopakovatelná kniha byla Arnoštem Lustigem napsána za jedinou noc.

Praha a terezínské ghetto v rozmezí let 1942 až 1944 očima příslušníků SS, českých odbojářů i v nejistotě a strachu žijících židů. Rozbuškou románu je Heydrichův rozkaz na stržení sochy Mendelssohna z balustrády pražského Rudolfina.

Skutečností inspirovaný příběh zasazený do únorových dnů posledního válečného roku 1945. Demytizující novela, ve které se válka jeví jako pouhé pozadí vnitřního přerodu nejistého mladíka v sebevědomého muže.