Neznámý autor legendy v díle záměrně užívá nižšího stylu. Samotné dílo poté svými silnými nacionálními tendencemi značně vybočuje z proudu klasické středověké legendistické tvorby.
Autor: neznámý (jistě vzdělaný člověk, pravděpodobně kněz)
Vznik díla: 1. polovina 14. století
Žánr: legenda
Ve svém útlém věku byl Prokop poslán na studia, kde se velmi rychle naučil slovanskému písmu a vůbec veškeré vzdělanosti. Za svůj duchovní život a odmítání veškerého bohatství světského světa byl následně ustanoven knězem. Prokop však vzhlížel ke stavu mnišství, a proto se v naprosté chudobě vydal na pouť, během které hledal místo, na kterém by mohl sloužit Bohu.
U řeky Sázavy Prokop nalezl místo s jeskyní, ve které sídlili zlí ďáblové (démoni). V lese Prokop postavil kapli a následně se setkal s českým knížetem Oldřichem, který poté, co Prokop dokázal proměnit vodu ve víno, nechal na tomto místě založit klášter. Po založení kláštera se Prokop stal u lidu velmi oblíbeným, pomáhal chudým, zázraky navracel slepým zrak,… Dále Prokop z jeskyně vyhnal ďábly. (Toto vyhnání tvoří důležitou paralelu k následujícímu vyhnání Němců z kláštera.)
Po smrti Oldřicha se novým knížetem stal Břetislav, který v podpoře kláštera pokračoval. Nedlouho poté byla Prokopovi Bohem zvěstována smrt a Prokop prorokoval blížící se vyhnání českých mnichů z kláštera a příchod mnišstva německého. Po smrti Prokopa a Břetislava se novým knížetem stal Zbyhněv a proroctví Prokopa se vyplnilo. Po jisté době se však Prokop německým mnichům v klášteře postupně třikrát zjevil. Při posledním zjevení je holí z kláštera vyhnal a po smrti Zbyhněva a nástupu Vratislava se čeští mniši do kláštera navrátili.
Bibliografický údaj: HRABÁK, Josef; VÁŽNÝ, Václav. Dvě legendy z doby Karlovy: Legenda o svatém Prokopu; Život svaté Kateřiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959. 286 s.