Satirická báseň, která alegoricky zachycuje přechod pohanského Ruska k pravoslavnému křesťanství. Náboženství je zobrazeno jako umělý výtvor, který má pouze přimět člověka k poslušnosti vůči církvi a státu.
Autor: Karel Havlíček Borovský
Vznik díla: 1855
První vydání: časopisecky 1861 (neúplné vydání), knižně 1877
Žánr: báseň
Ruský car Vladimír má svátek, a tak pošle svého drába k pohanskému bohu Perunovi s příkazem, aby mu Perun na oslavu „zarámusil“. Perun drába velmi sprostě odmítne a pošle se vzkazem zpět k Vladimírovi. Ten nechá Peruna okamžitě zatknout a soudit před vojenským soudem, který Peruna na rozdíl od soudu civilního může odsoudit. Perun je odsouzen k utopení v řece. Rusko se tak ocitá v situaci bez Boha, v důsledku čehož začne velmi poklesat morálka lidu. Dokonce i sedláci odmítají vyplácet církvi desátky, a tak je car Vladimír donucen zajistit boha nového. Je uspořádán konkurz, ve kterém se o převzetí náboženské moci přetahují světová náboženství. V tomto místě děj Borovského Křtu končí.
Dle poznámek samotného K. H. Borovského však víme, že Borovský ještě zamýšlel příběh doplnit o událost, ve které by „v konkursu zvítězili Řekové nad katolíky a s Vladimírovým křtem by do Ruska přišlo křesťanství pravoslavné.“
Bibliografický údaj: ŠTEFÁNEK, Josef. Jiskry z křemene: Ze života a díla Karla Havlíčka Borovského. 2. vyd. Praha: Albatros, 1977. 181 s.