Psychologický román zachycuje hlavního hrdinu, slabošského jedince, zcela zbaveného morálních zábran. Lhaní, intriky, falešnost a snaha ovlivňovat své okolí nemohou vyústit jinak než v konflikty Karlíka Kukly s jeho okolím.
Autor: Václav Řezáč
První vydání: 1940
Žánr: román (psychologický román)
V Knize první je příběhem snem vyvolané retrospektivní vyprávění hlavního hrdiny, Karla Kukly. Jeho nejstarší vzpomínkou je okamžik, kdy mu jako malému řezník Horda u obličeje rozmáčkl potkana. Karlík tehdy potkana vylézajícího z kanálu začal pozorovat. Lidé z domu se však rozhodli potkana zabít, čemuž se Karlík v posledních chvílích potkanova života v rukou řezníka Hordy snažil zabránit. Celá událost s potkanem u Karlíka vedla ke zděšení, omdlení a třítýdennímu zotavování, u řezníka Hordy k výčitkám a následnému infarktu.
Nedlouho poté čekal Karlíka nástup do školy. V té využil jeho malého vzrůstu a celkové fyzické slabosti spolužák Frantík Munzar, který Karlíkovi začal různými způsoby ubližovat. A právě v tento okamžik se naplno projevila Karlíkova schopnost manipulace s ostatními lidmi. Frantíka Munzara totiž začal uplácet jídlem a sladkostmi. Frantík se tak stal Karlíkovým ochráncem a taktéž jeho nástrojem při prováděný nejrůznějších klukovin a zlomyslností. Posledním činem této dvojice bylo naříznutí dřevěné nohy rybičkáře Pracha poté, co Prach Karlíka chytil, když mu byl při zimní koulovačce z rukou vyražen podnos plný prodávaných ryb. Po zlomení své nohy se však Prach pádem ze schodů těžce potloukl. Jelikož však Frantík tuto i všechny ostatní „záškodnické“ akce vzal na sebe, byl pobytem v polepšovně potrestán pouze on. Matka navíc Karlíka zachránila lhaním, jelikož řekla, že to Karlík neudělal, i když věděla, že právě on byl původcem celého činu.
V Knize druhé se děj přesouvá do doby po smrti obou Karlíkových rodičů, do doby jeho věku 21 let. Události této době krátce předcházející se nesly ve jménu krachu rodinné firmy, kterou po smrti Karlíkova otce začal spravovat matčin bratranec, který se poté, co firmu přivedl k úpadku, oběsil. Karlíkovi tak nabídnul strýc Metoděj výměnou za zanechání studií práci v jeho obchodě a byt na půdě jeho domu. Na konci léta se z výchovy v klášteře domů navrátila strýcova dcera Markétka, do které se Karlík ihned zamiloval, čímž upadl v nemilost u Markétčiny matky, svojí tety. Tím se začalo nové kolo Karlíkovy záškodnické činnosti. Nejdříve se zajistil o to, aby se strýc dozvěděl o tetiných příspěvcích křesťanskému spolku, později zajistil, aby se strýc dozvěděl o začínajícím vztahu mezi Markétkou a hudebníkem Klenkou. Dalším vyvrcholením Karlíkova intrikánství bylo navedení Boženy Zdejsové, která Klenku milovala, k tomu, aby ukončila koncert Klenky a Markétky hozením zbytku svíčky na kamna. Vztah Klenky a Markétky tak byl skutečně narušen. Později Markétka Karlíka požádala, aby Klenkovi předal její dopis. Karlík si samozřejmě dopis přečetl, Klenkovi jej však nepředal. Celý Karlíkův plán na získání Markétky se zhroutil v okamžiku, kdy teta zjistila, že se Karlík s Klenkou setkal, naschvál mu však dopis nepředal.
Poté, co teta vše řekla strýci, byl Karlík strýcem propuštěn a vyzván k opuštění domu. V noci chtěl Karlík ukončit svůj život skokem z okna. Při pádu se však jenom zranil a v nemocnici mu byla amputována pravá noha. Byl tak nucen žít s dřevěnou nohou stejně jako dříve rybičkář Prach. Místo touženého vysvobození ze světa tak byl Karlík nucen přežívat na pozici správce obecního domu, která mu byla jako synu počestného měšťana Kukly přidělena.
V závěru knihy se čtenář dozvídá, že Markétka ještě jako mladá zemřela na zápal mozkových blan, Karlíkova teta propadla náboženskému bloudění, obchod strýce Mikuláše Kukly upadl a manželství hudebníka Klenky a Boženy Zdejsové ztroskotalo. Božena se nedlouho po svatbě otrávila a Klenka zmizel kdesi ve světě a již se nikdy výrazně neprosadil.
Bibliografický údaj: ŘEZÁČ, Václav. Černé světlo. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1954. 198 s.