1. polovina 20. století

Sbírka básní zcela oproštěných od interpunkce, které ve velké míře využívají volného řazení asociací a existenciálních motivů noci, smrti a pomíjivosti lidského života. Výrazný je například anaforami protkaný polytematický text Edison.

Alegorická komedie dýchající na čtenáře osobitým stylem humoru autorů Voskovce a Wericha. Zároveň však pro Osvobozené divadlo zlomová komedie. To bylo počínaje touto hrou považováno za politické.

Psychologický román zachycuje hlavního hrdinu, slabošského jedince, zcela zbaveného morálních zábran. Lhaní, intriky, falešnost a snaha ovlivňovat své okolí nemohou vyústit jinak než v konflikty Karlíka Kukly s jeho okolím.

Dle některých názorů román sociální, dle jiných román socialisticko-realistický. Předně však dílo s hlavními hrdiny z řad proletariátu kladoucí hlavní důraz na pozici dělníka jako součást kolektivu a práci jako hodnotu samu o sobě.

V Americe Juraj Hordubal tvrdě pracoval v dolech, aby zajistil svou ženu a dceru. Co se však mezitím dělo pod střechou jeho statku? Předznamenává snad něco vlažné přivítání Juraje zpátky doma? Román psaný v noetickém hávu.

Temné dílo s až hororovými prvky považované za předchůdce pozdější české surrealistické tvorby. Hrdina je pronásledován neznámým Stihatelem a ví, že k jeho záchraně vede pouze jediná cesta ze všech, které mu rozsáhlý lybarint nabízí.

Naturalistický román zobrazující lidi z okraje společnosti. Příběh střetu dvou sociálních vrstev s tragickým vyústěním náhodami ovlivněných událostí.

Tragický příběh s bohatými romantickými prvky. Tajemný krysař přichází do Hameln, aby vyhubil přemnožené krysy. Budou ale nakonec jeho jedinou obětí? Zvítězí láska nebo spravedlnost? „Dej nám, bože, dojít v sedmihradskou zem!“

Povídkový soubor, v nemž hraje ústřední roli vykreslení atmosféry, nikoli samotný příběh. Povídky se znaky existencialismu reflektující lidskou osamělost a smrt. Hrdiny jsou lidé stiženi těžkými životními zkušenostmi, které silně ovlivňují jejich pohled na svět.

Stejně jako Havířská balada Marie Majerové jsou i Lidé na křižovatce Marie Pujmanové někdy označováni za román sociální, jindy socialisticko-realistický. Důraz je kladen na postavu dělníka a kritiku kapitalistické honby za ziskem.