Sbírka básní zcela oproštěných od interpunkce, které ve velké míře využívají volného řazení asociací a existenciálních motivů noci, smrti a pomíjivosti lidského života. Výrazný je například anaforami protkaný polytematický text Edison.
Autor: Vítězslav Nezval
První vydání: 1930
Žánr: básnická sbírka (lyricko-epické poezie s důrazem na lyriku)
Dedikace: Smuteční hrana za Otokara Březinu (1929)
Úvodní dedikační báseň odkazující k největšímu symbolistnímu básníkovi české literatury, Otokaru Březinovi. Březina je v básni označován jako Král bez nástupce. Smuteční hrana za Otokara Březinu reprezentuje tradiční poetiku, čímž utváří polemiku s avantgardou.
Noci (1929)
Lyrický subjekt vchází do temné noci a velmi sugestivně popisuje její atmosféru. Popis noci je realizován skrze rozličné lidské smysly (zrak, sluch, čich, hmat). Noc lyrický subejkt vnímá jednak jako děsivou, jednak jako neskutečně krásou. Noc navíc vnímá jako svoji nejbližší „přítelkyni“.
Podivuhodný kouzelník (1922)
Podivuhodný kouzelník sedm let putuje světem a zamýšlí se nad podstatou lidského života a nad směřováním celého světa. Po sedmi letech se kouzelník vrací do své země v srdci Evropy a jako kamelot (čtoucí na rohu ulice noviny) se stává svědkem komunistické revoluce. V revoluci kouzelník vidí příchod nového světa naplněného levicovými ideály, které nastolují diktaturu proletariátu, a tedy sociální a ekonomickou rovnost a spravedlnost.
Akrobat (1927)
V nedělním dopoledni očekává celá Evropa příchod akrobata, který se má pokusit přejít po laně z madridské katedrály přes Řím, Paříž a Prahu až na Sibiř, kde má na znamení míru do ledu zasázet červenou růži Evropy k žluté růži Asie. Ulicemi se šíří zvěsti o akrobatově výjimečnosti a všichni lidé chtějí vystoupení tohoto „nadpřirozeného“ člověka vidět. Z nemocnice v tu chvíli vyjíždí na vozíku sedmiletý mrzáček bez nohou, který se s akrobatem rozhodl soupeřit. Akrobat však hned v začátku balancování z lana padá a červenou růži hází mrzáčkovi.
Akrobat po konci slavnosti sedmiletého námořníčka žádá, aby ho odvedl mimo vše, tam, kde je život. Mrzáček akrobata odvádí do míst, kde se zdá, že svět končí, do města zázraků.
Edison (1927)
Večerním městem prochází mladý hráč, který chce na mostě spáchat sebevraždu. Když se však z mostu nakloní a uvidí svůj vlastní stín, zalekne se smrti a sebevraždu nespáchá. Hráč odchází domů, kde v novinách zahlédne podobiznu Edisona a článek o jeho vynálezech. Zprvu nešťastný hráč přichází k poznání, že smyslem lidského života je snaha po objevování nepoznaného a tvůrčí lidská činnost. Pouze lidské výtvory a objevy se totiž stanou posmrtným lidským životem.
Signál času (1931)
Signál času je básní bez dějové linie, jedná se tedy o báseň čistě lyrickou. Lyrický subjekt v básni neustále přemítá nad životem a smrtí a dokonce říká, že lidský život je pouze sto let dlouhou smrtí. Tíživým se pro lyrický subjekt stává zejména neustále plynoucí čas, který přítomnost okamžitě proměňuje v minulost. V básni se též objevuje tematika války, která na lyrický subjekt působí velmi negativně. Svět je nakonec vyobrazen až jako Etna, uvnitř které vše neustále soptí. Uplatněn je opět i odkaz k Edisonovi, jakožto velkému vynálezci.
Silvestrovská noc (1929)
Pozadím básně je silvestrovská noc naplněná veselím lidí, kteří v ulicích slaví konec roku. Zcela odděleně od tohoto veselí tráví poslední noc v roce ve svém bytě osamělý básník. Lyricky subjekt, básník, který tolik miluje noci plné hvězd, si velmi dobře uvědomuje tíživost pomíjivosti lidského života a spolu s každým svým dechem se více a více obává konce svého života.
Neznámá ze Seiny (1929)
V poslední básni sbírky jsou vyobrazeny ženy, které na řece Seině perou prádlo. Při praní ženy myslí na své muže, rybáře. Ti jedné noci vytahují v potrhané síti nahé bílé tělo utopené dívky (jedné z pradlen) s ustrnulým úsměvem na rtech. Utonutí dívky může být interpretováno jako sebevražda, ke které se dívka ve svém žalu uchýlila. Otázkou, která se nad utonulou dívkou vznáší, je, jaké měla pocity v okamžiku své smrti. Jestli se před jejíma očima vyjevil zcela nový svět, nebo pouze zcela prázdné nic.
Bibliografický údaj: NEZVAL, Vítězslav. Básně noci. 7. vyd. Praha: Odeon, 1966. 162 s.