Román oscilující mezi hororem, tragikomickým a groteskně panoptikálním příběhem. Vyobrazení obludnosti německé válečné ideologie šířené pod slibem osvobození veškerého lidstva. Rozklad lidské osobnosti podpořený touhou jedince po získání moci a postavení.

Autor: Ladislav Fuks

První vydání: 1967

Žánr: román

Hlavním hrdinou románu je Karel Kopfrkingl, na první pohled vzorný zaměstnanec krematoria, příkladný manžel své ženy Marie a otec 16leté dcery Ziny a 14letého syna Milivoje. Kopfrkinglovu příkladnou osobnost navíc podporuje jeho zásadovost. Je abstinentem a nekuřákem, pro kterého jsou tím nejcennějším spokojený rodinný život a jeho nejbližší. Na druhou stranu však Karel Kopfrkingl na čtenáře působí do značné míry i poněkud výstředním dojmem. Svoji ženu Marii oslovuje jako Lakmé, sám si přeje být oslovován jako Roman, kočce říká Čarokrásná a o krematoriu hovoří výhradně jako o Chrámu smrti.

Na počátku románu je Kopfrkingl zapřisáhlým pacifistou, jehož pohled na svět ovlivnila zejména první světová válka, které se jako voják zúčastnil. Od té doby odmítá jakékoli násilí a nespravedlnost. Ve svém volném čase Kopfrkingl nejraději čte žlutou knihu o Tibetu, ve které nachází souhlasná stanoviska se svým pohledem na smrt. Tu vnímá jako vysvobození lidské duše od pozemského utrpení a akt kremace je pro něj jediným skutečně důstojným odpoutáním lidské duše od zemřelého těla a pozemského života.

Ze značné odtrženosti a izolovanosti od reálného světa Kopfrkingla vytrhují pouze návštěvy jeho přítele Willhelma (Williho) Reinkeho, přesvědčeného nacisty a představitele německé válečné ideologie. Willi Reinke Kopfrkingla, který o sobě prohlašuje, že v žilách také nosí kapku „německé“ krve, postupně přesvědčí o existenci a významu nadřazenosti německé rasy. Tímto okamžikem se započne hrůzný přerod dosud pacifisticky smýšlejícího Kopfrkingla ve fašistické monstrum neschopné racionálního myšlení.

Nejdříve se Kopfrkingl v převleku jako žebrák vydá na oslavu židovského Pohřebního bratrstva, o čemž na příslušných místech podá řádné hlášení, následně začne dokonce udávat i své spolupracovníky z krematoria, díky čemuž začne rychle budovat svoji novou kariéru. Jako překážka v dalším karierním postupu Kopfrkingla se však v tomto okamžiku jeví židovský původ jeho manželky Marie. Kopfrkingl neváhá a manželku zavraždí. Oběsí ji v koupelně, jedné z jeho nejoblíbenějších místností v bytě. Dále se Kopfrkingl od přítele Williho dozvídá, že ani jeho děti nečeká zářná budoucnost, jelikož jsou po své matce „čtvrtečními židy“. Kopfrkingl tak neváhá ani v tomto případě. Syna Miliho ubije v budově krematoria železnou tyčí a jeho mrtvé tělo vloží do rakve k německému vojákovi, který má být zpopelněn. Rozklad Kopfrkinglovy osobnosti se tak začíná blížit svému závěru. Své činy, vraždu manželky a syna, totiž nevnímá jako vraždu, jako násilí, ale jako nezbytnou pomoc nešťastným a nebohým lidem, které je třeba zbavit jejich utrpení.

K úplnému rozkladu Kopfkinglovy osobnosti dochází v okamžiku, kdy vztáhne, opět v budově krematoria, ruku i na dceru Zinu. V tom okamžiku přeruší Kopfrkinglův pokus o vraždu dcery příchod jeho dvojníka, tibetského vyslance, který Kopfrkingla žádá, aby se jako nové převtělení Buddhy ujal svého trůnu v tibetské Lhase. Kopfkinglova vize tibetského vyslance je však narušena příchodem tři „andělů“, kteří samozvaného mesiáše z budovy krematoria odvádějí do přistavené sanitky.

Závěr románu se odehrává již v poválečné době. Kopfrkingl jede v německém sanitním vlaku a z jeho oken pozoruje zubožené lidi, kteří se navracejí z koncentračních táborů. Kopfrkingl je však i v tomto okamžiku stále přesvědčen o správnosti svých činů. Stále žije v iluzi, že pouze zbavoval nešťastné jejich utrpení.

Bibliografický údaj: FUKS, Ladislav. Spalovač mrtvol. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1983. 170 s.