Starší česká literatura

Nejstarší česká kronika z let 1119–1125 byla psána latinsky a v originále nesla název Chronica Boëmorum. Kosmovo dílo však nebylo pouze kronikou, ale do jisté míry též aktuálním politickým (národním) programem.

Pravděpodobně nejstarší historické dílo českého autora, které je zásadním historickým pramenem nejstarších českých dějin. Počátky křesťanství v českých zemích a životy svaté Ludmily a svatého Václava.

Nejstarší česky psaná veršovaná kronika reprezentuje nižší styl, bezrozměrný verš proměnné délky (nejpočetnějším je oktosylabický verš) s převládajícím gramatickým rýmem.

Dílo barokní antiteze s rysy doznívajícího renesančního humanismu, který se projevuje snahou o úplné poznání světa. Text s rysy kritiky a satiry variující v nesčetných podobách protiklady života světského a duchovního.

Legenda o svaté Kateřině je považována za vrcholné dílo staročeské legendistické tvorby psané vysokým stylem. Dílo je charakteristické nejen užíváním složité symboliky barev, ale i svou blízkostí k výtvarnému umění.

Neznámý autor legendy v díle záměrně užívá nižšího stylu. Samotné dílo poté svými silnými nacionálními tendencemi značně vybočuje z proudu klasické středověké legendistické tvorby.

Soubor sestávající z veršovaného desatera, sedmi satir a bajky O lišcě a o čbánu. V díle se uplatňuje grotesknost spolu se svěžím humorem na téma nepoctivých praktik řemeslníků a konšelů.